Tak tohle doopravdy ne. Tenhle druh "humoru" je skutečně určený pouze pro určitou, barevně specifickou, skupinu lidí. 

Jeden z nejlepších ruských filmů. Atmosféra plná absurdit, vodky, kouzelného humoru a střetávání odlišných světů. Není to ovšem samoúčelné a pravdu měl jistě ten, který napsal, že je to hodně o svobodě! První záchvat smíchu jsem měl hned při scéně seznamování, kdy je konsternovanému Finovi sděleno zásadní: "Russian elephant is the best friend of the Finnish elephant". "Nu... za krasatu!" 

Nevtipná slátanina, které vévodí scénáristova drzost vytahat spoustu povedených gagů z dalších filmů a režisérova schopnost převést je do naprosto nevtipné podoby. Navíc Ashton Kutcher je skutečně natvrdlý. 

Ságu o Vetřelcích mám rád, postava Predátora mi také nepřipadá nezajímavá. První díl, který postavil Vetřelce a Predátora proti sobě, jsem s lehkým úšklebkem překousl, ale jeho pokračování mě bohužel už dost znechutilo. Scénář v podstatě neexistuje, je to vposledku jakýsi sled bitek ve tmě, kde se díky příšernému střihu člověk často nestíhá vůbec orientovat. Příběh nemá žádnou smysluplnou gradaci, takové vybíjení bez ladu a skladu. Na alespoň trochu zajímavé momenty je zapotřebí silná lupa. Při troše štěstí a pozorovacího talentu se ale něco objevit dá (např. neortodoxní výběr obětí, Predátorův "zmizík"). I proto to není úplný hnůj. 

Něco tak pitomého, nehorázně až do parodie překombinovaného, prodchnutého tím nejprimitivnějším americkým patriotismem, navíc s postavou - jak jinak - ideálně good-guyového prezidenta, se jen tak nevidí. Pokud k tomu přihodím neherce Nicolase Cage, mám sto chutí dát hodnocení naprostého hnoje. Ale snad díky asi třem povedeným vtipům je hodnocení lehce vyšší. "Víš, kolik jsou daně z pěti milionů?... Šest milionů!"