Ten, který ukoval Slunce

Jiskra a sval, ocele stisk,
povzdechl měch v tichý pláč.
Úderů cval se zakousl v cín,
ty smíš jak oheň hřát.

Všechno, co znal, jsou slzy a pot,
povzdechl měch v tichý pláč.
Bil o srdce kov a v dlaních měl troud,
on smí na nebi hřát.

Pálíš touhou,
v touze pálíš,
z úst Tvých stoupá
místo slov jen dým.
Vábíš žárem,
v žáru vábíš,
vůz Tvůj pádí
k slabinám nebeským.

Na nože hrál, vlasy čechral mu dým,
povzdechl měch v tichý pláč.
Paprsků žár prostoupil síň,
on smí jak oheň hřát.

Ukoval tvář, co neznala stín,
povzdechla pak v dětský pláč.
Pohlédl naň, to jeho je syn,
on smí…