Pozdě na hlasitou hudbu

Venku padá déšť,
přichází psí čas,
struny z oceli dávno vlhkem reziví,
lehký nezájem,
klíčí někde v nás,
slova od řečí už nikdo nedělí.

Světla z tančíren,
vpíjí pukliny stěn,
ti, co chtěli znát víc, už se neptají,
razí do očí,
odlesk zlacených scén,
když kostky ledu ve sklenicích cinkají.

Ref:
Tak běž raději spát,
pozdě zdá se být,
poslední verš můžeš přejít mlčením,
zbývá, zbývá zavřít part,
futrál zabalit,
je pozdě na hlasitou hudbu,
když nemá v kom znít.

Život otvírá krám,
podomní obchodník,
musíš brát jen to, co na stůl vyloží,
a pak vyplnit sám,
vlezlý dotazník,
nejde škrtnout všechno, co se nehodí.

Trochu zhrbený,
s malou úklonou,
za hrst mincí koupíš štěstí pod rukou,
jeden malý díl,
z druhé volby snů,
část pravdy s pár let prošlou zárukou.