Furt enom čekat

Tož tá moja, to je roba,
tá sa hneď tak nevidí,
gdyž s ňú idu po náměstí,
starosta mi závidí,
každý říká: tá sa nese,
psiska přestanú aj štěkat,
enom to mi na ní vadí,
že mosím furt na ňu čekat.

Idem na trh vybrat kozu,
s každú pár slov vymjéní,
trvá í to najméň půldňa,
gdyž má umyt náčení,
než na pelech večer vleze,
začne v síni muchy lépat,
ja už zatím dávno chrním,
nemožu furt enom čekat.

Negdy hledím tak jak tela,
co si fšecko nazmýšlá,
lestli ju mám za odměnu,
nebo za trest, přemýšlám,
co je šak už dneska isté,
nemosím sa toho lekat,
že až dójde tá s tú kosú,
vezne mňa, zas budu čekat.