Bál ve slepé uličce

dívej
co plakátů
prý je bál a že nás zvou
schováme nahotu
svých tváří pod maskou

pojď
je smutné tancovat sám
a bude pozdě za chvíli
své místo k tanci hledám
a chci být někomu milý

díky, kdo dáváš mi sílu
když klesám níž

kéž sil mi neubývá
když mě v proudu strhne vír
kéž duše tančí, zpívá
až na okraj únavy

díky, kdo dáváš mi sílu
když klesám níž

náhle ze mě všechno padá
někdy tak málo postačí
ke štěstí
a cítím to vědomí křídel
vědomí co skály zvedá
co nás vždycky navrací
na rozcestí
zpátky z uliček samotou slepých

doutnající jiskry nadějí
hoří chvilkovým doufáním
že nás něco velkého teprve čeká
oslavím i príma den
i to že někdo má mě hodně rád
i príma den
a že někdo mě má snad hodně rád

až do rána chci tančit jak vítr
tak volná a nespoutaná
a ta noc až jak život je dlouhá
až svítí
roztoužená