Minula sobota (1976)

Minula sobota.
Neděle - stará herka -
má jméno SAMOTA.

Zbyl lístek z Norimberka
se sedmi slovíčky,
jež mluví z pergamenu.

Sníh zapad do kamenů,
zasypal lavičky,
pražce i koleje,
krytinu na besídce.

Javory z aleje
čtou slůvka: "Zadusit se?"

Čerň vzrůstá ze šedé,
váhajíc před otázkou:
„Proč? Strašná smrt... A láskou?"

A pod tím - velké Dé.

Neděle. Nad vodou
se šedé nebe dělí
vedví. Jen náhodou
jsme včera nezvěděli
o místě setkání.

Sníh zapad do kamení.

Jak nebe rozděleni
žijem dál, vetkáni
- jak vlákna bavlny -
do separátních vzorců.

A vítr stříbrný
opřel se do krakorců
na věži kostela;
jak krysař píská tence
baladu pro milence.

Puk hraje Othella...

Znaveně odchází
neděle za nedělí,
bez vzruchů, extází.

Dé zbylo z Daniely,
Dagmar či Diany,
Debory, Dulcinei.

Nad vodou ze závějí
zaslechneš skřivany,
rozkvete čekánek,
pak drobné kvítky rmenu,
ocúny. Ze stránek
světlého pergamenu
zaskučí Morena,
jež zimní mračna nese.

Pak - možná - setkáme se,
má blízká - vdálená...